Dino noviny 27.února

27. února 2010 v 9:40 | PRE-History |  Dino noviny

Dinosauří hvězda z Národního muzea

...aneb něco málo o amargasaurovi


V předchozím příspěvku jsem hodnotil australskou putovní show Walking with Dinosaurs: The Arena Spectacular, která minulý týden obsadila pražskou "ou tů" arénu. Naše hlavní město (od kterého je moje bydliště vzdáleno 100 km) však v současnosti hostí také jiné dinosauří hvězdy. Tou hlavní je kromě teropoda karnotaura v Chlupáčově muzeu ještě jeden argentinský rod - amargasaurus, jehož impozantní kostra je nyní k shlédnutí v expozici Národního muzea (v rámci výstavy Příběh planety Země). O jakého dinosaura však vlastně jde?
Amargasaurus cazaui byl menší až středně velký sauropodní dinosaurus z čeledi Dicraeosauridae, který žil v období spodní křídy (asi před 135-125 miliony let) na území dnešní Argentiny a možná i jiných států jihoamerického kontinentu. Stejně jako drtivá většina ostatních sauropodů byl i amargasaurus zavalitým býložravým čtvernožcem, který měl čtyři sloupovité končetiny, soudkovitý trup a velmi dlouhý krk i ocas. Hlava byla v poměru k tělu charakteristicky malá a poměrně štíhlá. Na poměry svých obřích příbuzných, jako byl Argentinosaurus, Puertasaurusnebo Futalognkosaurus nedosahoval amargasaurus nijak závratných rozměrů - dorůstal do délky asi 10 metrů a hmotnosti kolem 5 tun. Přesto šlo o ohromné zvíře, větší než dospělý africký slon (jak se návštěvníci muzea mohou snadno přesvědčit).
Fosílie tohoto sauropodního dinosaura byly objeveny již v roce 1984 a popsány o sedm let později argentinskými paleontology Leonardem Salgadem a José F. Bonapartem. Rodové jméno odkazuje k lokalitě, kde byly fosílie objeveny (La Amarga Arroyo v provincii Neuquén). Druhové jméno je pak poctou jejímu objeviteli, kterým je geolog Luis Cazau. V souvrství La Amarga byl objeven také malý abelisauroidní teropodLigabueino andesi, popsaný v roce 1996.
Amargasaurus je známý podle jediné, poměrně dobře dochované kostry (katalogové označení MACN-N 15). Ta zahrnuje zadní část lebky, všechny obratle až po křížovou část páteře a několik ocasních obratlů. Zachovaly se také části pánevního i lopatkového pletence a některé kosti končetin. Nejzajímavějším a také nejvíce nápadným rysem je u tohoto sauropoda zvláštní dvojitá řada obratlových trnů, které za života zvířete možná formovaly jakousi nízkou podlouhlou plachtu nad krkem a hřbetem. Nejvyšší jsou nad krční částí páteře a směrem k pánvi se zmenšují a přechází v jedinou řadu. Podle většiny paleontologů byla mezi výběžky obratlů napnutá kůže a vzniklá "plachta" snad sloužila k vnitrodruhové komunikaci, obraně (opticky dinosaura zvětšovala) nebo regulaci tělesné teploty. Podobné, i když podstatně vyšší plachty měli také dinosauři jako Spinosaurus nebo Ouranosaurus a třeba také prvohorní pelykosauři jako byl Edaphosaurus či Dimetrodon. Přesná funkce této anatomické zvláštnosti však nebyla dosud objasněna.
Spolu s amargasaurem patří do čeledi dikreosauridů také samotnýDicraeosaurus, známý ze svrchní jury africké Tanzanie a nedávno popsaný "krátkokrký" rod Brachytrachelopan z argentinské provincie Chubut. Dikreosauridi patří do rozšířené nadčeledi Diplodocoidea, takže jejich populárnějšími příbuznými jsou velké rody Diplodocus, Supersaurusnebo Apatosaurus. Na druhou stranu však nelze popřít, že amargasaurus je nesporně bizarnější - ale o tom se už můžete v NM přesvědčit sami.
Autorské P.S.: Dnes vychází nové číslo časopisu Svět (Extra Publishing, 3/2010), kde na str. 80-81 naleznete můj článek o "českých" dinosaurech. Předem se však omlouvám za drobné chybky, které se nikoliv mojí vinou do textu dostaly (byla omylem opomenuta korektura).

Page 2

Jak obléknout dinosaury

...do masa a kůže?


Je obecně známou skutečností, že většina dinosauřích fosílií představuje materiál tvořený prakticky jen fragmenty kostí, zubů nebo zkostnatělých kožních destiček. Nově objevený tvor je tak znám pouze prostřednictvím nepříliš dobře zachovaných tvrdých částí těla, a to pochopitelně značně limituje možnosti původního vzezření takového tvora. Ve výjimečných případech sice může dojít k objevu kompletnější artikulované kostry nebo dokonce fosilizovaných otisků měkkých tkání, takové nálezy však přichází v relaci zhruba 1:100 000. K zachovaní takových "pokladů" totiž musí nastat zcela specifické a jen málokdy se vyskytující podmínky před a při vlastním procesu fosilizace. "Dinosauří mumie", jakou je brachylofosaurus "Leonardo" nebo edmontosaurus "Dakota" tedy není něčím, co by bylo možné objevit každý den práce v terénu.
Rekonstrukce jsou tak často věcí fakty směrované fantazie a představivosti vědců i umělců, kteří s nimi spolupracují. Jistě nemá cenu podotýkat, že v posledních letech byl v tomto směru učiněn velký pokrok. Úžasné objevy zmíněných "mumií" kachnozobých dinosaurů i opeřených čínských teropodů značně vylepšily znalosti o anatomii a vzezření živých dinosaurů, mrtvých již mnoho desítek milionů let. Stále je však co zlepšovat, neboť aspekty jejich vzhledu, jakými jsou barva kůže a peří, tvar a obrys těla (včetně svaloviny, tukových hrbů, apod.), proporce různých tělních částí a mnoho dalších detailů nebudeme znát přesně nikdy. Přesto občas dochází k přehodnocení dosud tradovaných znalostí ve světle nových objevů. Jedním z posledních je také otisk kůže populárního ceratopsida rodu Triceratops. Tohoto obřího rohatého dinosaura zná dobře každý milovník dinosaurů, který si ho nejspíš vybaví jako "holého" šupinatého plaza s obří rohatou hlavou. Zdá se však, že taková představa již neplatí. Na fosilní kůži triceratopse byly totiž objeveny pozůstatky jakýchsi ostnů, které zaživa možná trčely z některých partií dinosauří kůže. Podobné útvary byly ostatně objeveny již v roce 2002 na svrchní straně ocasu u triceratopsova vzdáleného příbuzného, asijského psitakosaura.
Značný pokrok v zobrazování dinosaurů přináší také počítačový software pro trojrozměrné modelování. Výpočetní technika v kombinaci s počítačovými tomografy dnes představuje moderní prvek výzkumu dinosaurů, který je teprve na počátku testování svých možností. Přesto již dnes umožňuje nahlížet do nitra dinosauřích kostí a lebek, analyzovat je a zjišťovat původní umístění mozku a například i dutin vyplněných vzduchem. Pomáhá také stanovit biomechanické limity pro pohyb pravěkých tvorů a udává pravděpodobné tvary a objem těla na základě údajů, odvozených přímo z fosílií. Stojíme bezpochyby teprve na počátku nové, digitální éry paleontologického výzkumu, jehož konce dnes ještě není možné dohlédnout...


Čerpáno z Dinosauria.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mojeznamky a Ingenpark mojeznamky a Ingenpark | Web | 27. února 2010 v 9:41 | Reagovat

Pěkné

2 HAAS HAAS | Web | 27. února 2010 v 10:14 | Reagovat

Hezký článek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama